Medickavbrne | Jak jsem (vy)léčila hypochondrii

...aneb zdravotníkem na táboře. To je tak, když někdo rychle shání zdravotníka a vy si řeknete, že to vezmete a přivyděláte si nějakou tu korunku na kafe (páč na víc to stejně nedá). Před nástupem na tábor si říkáte, že vás rozhodně nemůže nic překvapit, protože první pomoc už máte nějakou tu chvilku za sebou a farmakologii se vám zatím nepodařilo zapomenout. Jenže ti malí človíčci mají spoustu problémů, které nutně potřebují řešit se zdravotníkem, ale jen málokdy se dají označit za zdravotní... aneb paní zdravotnice mě se stýská/ztratil jsem ponožku/nemůžu najít jednu botu/vyfoukla se mi karimatka... Ale nenechte se zmást i zdravotní potíže občas donutí děti přijít. Mezi nejčastější případy patří "bolest bříška", především před nějakým fyzickým výkonem. To vždycky přijdou nejméně dvě děti (obvykle dívky), svorně se držící za ruku, že je bolí bříško. Při dotazu na místo bolesti na sebe spiknelecky mrknou a obě svým prstíkem bodnou do totožného místa na břiše. Jakožto pečlivý zdravotník je informuju o všech možnostech léčby - od vyříznutí inkriminovaného místa (což jim vždycky přijde neuvěřitelně legrační), přes kllidový režim (Teda, když je to tak vážné, tak odpoledne na to koupaliště nepůjdete! - následované svorným néé, to už bude dobrý) až po zázračné mastičky (ať žije vazelína). Akorát se potom starostlivým maminkám špatně vysvětluje ten zázračný lék, o kterém tak nadšeně vyprávěla Jarunka/Verunka/Pepina přes nejnovější dotykový telefon těsně před odchodem na koupaliště, zvlášť když ještě před dvěma hodinama vzlykaly mamince do toho telefonu bolestí...
Kouzelná mastička taky perfektně zabírá na bolesti hlavy. Vůbec ty bolesti hlavy jsou hrozná záhada. Dítě přijde s tím, že ho bolí hlava ("já myslím, že mi za chvilku pukne, fňuk"), aplikujeme tedy kouzelnou mastičku a za chvilku ho vidím, jak se nafukovací pálkou mlátí hlava nehlava s kamarádem. Jsem prostě hotovej šaman :-) Občas jsem měla sto chutí zabalit ty děti a expresně poslat na druhou stranu zeměkoule, ale svým způsobem je to docela dobrý trénink komunikace s dětmi a (pře)pečlivými/(pře)citlivými rodiči... Ono ostatně i některé pokyny rodičů na obsluhu jejich dětí by vydaly na knihu...
Jako zdravotník si můžete vyzkoušet i "noční službu", protože jste dostupní 24/7. Já jsem si jich užila dosyta, každou noc někdo přišel minimálně se stížností "Franta chrápe, já nemůžu spát" a obvykle mezi čtvrtou a pátou ranní... Ano, s dětmi je legrace, ale nejšťastnější jsem byla, když jsem jim všem mávala a dívala se, jak mizí domů...

P.S.: Doufám, že mě teďka neobviníte ze zanedbání povinností nebo tak nějak, ale ty děti byly fakt spokojený :-)