Biofyzika

Jedna z prvních přednášek, které jsem měla, byla z biofyziky. Upřímně řečeno, první přednáška byla také první a poslední, která mě nějak více zaujala. Asi to bylo tím, že jsem ještě byla celá nadšená a natěšená na všechno, co mě čeká.

Náš profesor sice občas přednášel zajímavé věci, ale zbytečně zdlouhavě a pomalu. Pro mě bylo jeho tempo moc pomalé a jediným výsledkem se stalo pravidelné pochrupování už po úvodních 15 minutách. I když jsem se snažila dávat pozor a sledovat, co vysvětluje, nešlo to. Když už něco opakoval po třetí, prostě jsem vypla. Ač to zní neuvěřitelně, byla jsem na všech přednáškách kromě dvou posledních. Já jsem totiž děsně zodpovědná osoba. ;-) A hlavně jsem věděla, že s biofyzikou budu mít krapet problémy. Fyzikou jsem měla na gymplu naposledy ve třeťáku a její úroveň nebyla valná. Chápu poměrně rychle, ale zatím nějak nevidím důvod, proč umět odvozovat všechny vzorce. Zvlášť když jsem vyšší matematikou nedotčená a slova derivace, integrace a diferenciální rovnice jsou pro mě nadávkou. No, ale kdo ví, třeba jsou tyto znalosti pro lékaře esenciální a v budoucnu se mi to vymstí.

Biofyzika zahrnuje kromě přednášek (3 hodiny týdně) i cvičení (4 hodiny týdně, pozn. vyučovací hodina na vysoké trvá 50 minut). To už bylo jiný kafe. Každý týden být nastoupená v 7.30 s přípravou na cvičení a vydržet tam někdy opravdu až skoro do 11, bylo na mrtvici. Na druhou stranu, většina úkolů byla zajímavá a vždycky je lepší si všechny ošahat a vyzkoušet na vlastní pěst, než to teoreticky studovat z učebnice. Opravdu nic neříkající úkol byl pouze s osciloskopy. Ty přístroje mi nějak nepřirostly k srdci, a to jsem jim věnovala nejedno odpoledne. Naše skupina měla naštěstí velmi hodného cvičícího, který nás nezkoušel a zbytečně to nehrotil, někteří to štěstí však neměli a dostávali mínuska do karty. Největším žroutem času byly protokoly, které jsme museli odevzdávat do 3 dnů po cvičení elektronicky na speciální mail. Většinou nebylo problémem odpovědět na otázky a celkově to zpracovat, ale protože většina cvičení měla více než 3 podúkoly, jejich zpracovávání bylo úmorné. Když už člověk dělá po desáté nějaký graf, je mu z toho špatně :-)

Osvobozením z protokolů byla 3 cvičení zdravotnické informatiky, která rovnež spadá na naší fakultě pod biofyziku. Vyučuje to zvláštní člověk. Dodnes jsem nepochopila, proč se mi bude dobře studovat medicína, když vím, že Jeníček a Mařenka bloudili v lese v kruzích, ale když nemusíte dělat protokoly, nevadí vám, že z vás dělá analfabety a omezence. Prostě si jen sednete a koukáte, to většinou stačí. I přesto, že se jednalo o informatiku, o informacích to moc nebylo. Všeho všudy jsme dvakrát otevřeli notebooky a vyhledávali jsme něco v databázích.

Nespornou výhodou tohoto předmětu je, že se ho zbavíte hned první semestr. Pro ukončení stačí jediné - napsat zápočtový test ve cvičení a udělat zkoušku. Naše skupina byla velice úspěšná při zápočtovém testu, všichni jsme to dali na poprvé. Pro úspěch stačí mít 10 bodů z 20. Většinou jsou tam otázky, které se týkají teorie z jednotlivých cvičení. Zkouška už moc pohoda není. Hodně lidí ji dodělává i v letním semestru a slyšela jsem o několika exemplářích, kteří kvůli ní i opakovali ročník. Zkouška se skládá z eliminačního testu a ústního zkoušení. Abyste byli připuštěni k ústní části, musíte mít více jak 14 bodů (tedy aspoň 14, 0000000000....1). Na tom testu vypadne nejvíc lidí. Většinou (není to pravidlo!) když projdete testem, uděláte i zkoušku.

Tak těď už stačí popřát hodně štěstí :-)

P.S.: Možná časem přidám nějaké své materiály (třeba protokoly), ale musím si to ještě rozmyslet ;-)