Už nemůžu pít kafe. Už ho nemůžu ani vidět. A taky čaj. A vůbec se mi už nechce učit. Ale úkol č. 1 - udělat zkoušku z anatomie je splněn! A napoprvé :-)
Musím říct, že ještě dva dny po zkoušce mi koloval adrenalin v krvi. Samotná zkouška však byla velice příjemná, zejména díky zkoušející, kterou budu chválit kudy budu chodit :-) Byla sice přísná, ale přátelská. Vyzkoušela mě ze všeho, co ji k dané otázce napadlo, ale rozhodně mě nechtěla nijak rozhodit. Prostě zkoušela, jestli mám přehled v anatomii, nikoli v otázce č. XY. Musím říct, že když mi pak její asistentka podala rentgen, tak jsem si dost oddechla. A ten super pocit, když podáváte index a víte, že jedna z nejdůležitělších zkoušek je úspěšně za vámi. Přiznám se, že se mi bude po anatomickém ústavu stýskat, už teď se mi stýská :-( Občas chodím čuchat k plášti, který jsem zatím nebyla schopná vyprat a který stále voní po formalínu a pitevně. No jo, nostalgie přišla nějak brzo...
Přede mnou je zatím úkol č. 2 - histola a embryola. Jak já je nemám ráda, ale řekla jsem si, že když mám anatomii, tak mě nějaká histola nezastaví :-)
Tak já jdu zase zalézt do učebnic. Pořídila jsem si zbrusu nový zvýrazňovač barvy blicí a jdu...
