Jak jsem se dostala na medicínu

Vlastně ani nevím, kde se vzala touha jít na medicínu. Vždycky jsme tvrdila, že tam nikdy neskončím. Ale však to znáte - Nikdy neříkej nikdy. ;-) Můj původní plán byl zcela jasný: budu studovat molekulární biologii a genetiku. Jenže časem jsem zjistila, že to není taková zábava, jak jsem si původně myslela. Absolvovala jsem na střední několik projektů, které se genetikou zabývaly a zjistila jsem, že celá genetika se v podstatě dělá v hlavě a na papíře. Zbytek je jen "prosté" pipetování a čekání na výsledky. Prostě jsem si řekla, že práce v laboratoři není pro mě, radši budu někde s lidmi. No a tak jsem na medicíně.

První volbou mezi fakultami byla ta v Brně. Hlavně proto, že můžu bydlet doma a nemusím napínat už tak dost těsný rozpočet, a taky je tu anatomie jako třísemestrální předmět. Navíc je celá fakulta nová a ještě se leskne ;-) Dávala jsem si i záložní přihlášku na 1. LF, kam mě vzali bez přijímaček. Naštěstí jsem tam nemusela, protože se mi moc nelíbí kolující zvěsti, ale ve výsledku je to vlastně jedno, na které fakultě studujete (snad až na jednu nejmenovanou a dosti pochybnou), když se vám líbí způsob výuky a dostudujete.

LF v Brně nabízí přípravné kurzy. Já jsem tam nechodila, přijde mi to jako vyhozené peníze. Někteří moji spolužáci tam chodili, ale většinou se jim to moc nelíbilo. Za něco prý stála jen biologie člověka. Žádný přípravný kurz vám nezajistí, že vás vezmou. Pokud vím, tak instantní vědomosti do hrnečku neprodávají, takže i když chodíte na kurzy, stejně se to musíte naučit. Ty kurzy se spíš hodí pro lidi, kteří nechodili na gyml a měli málo fyziky a chemie. Znám pár lidí, co na kurzy chodili a nedostali se.

Samotné přijímačky byly docela o nervy. Přišla jsem mezi prvníma a musela jsem strašně dlouho čekat,než nás každého usadili na své místo. Ale když se přežilo to čekání, tak to měli docela dobře zorganizované. Opisovat se nedalo (naštěstí!) a mezi jednotlivými testy byla 15 minutová přestávka. Hezky rychle to uběhlo a pak se člověk mohl jít stresovat domů. Já osobně jsem si myslela, že jsem to hodně pokazila, zvlášť fyziku. Byla jsem hodně překvapená, když jsem pak zjistila výsledky a z fyziky jsem měla nejvíc bodů. To pak bylo radosti ;-)

Dobrá organizace přijímaček se bohužel neopakovala na zápise. To byly nejdelší tři hodiny v mém životě (zatím). Na začátku července bylo cca 30 °C a my jsme byli zavření v malé místnosti. Klimatizace nějak nefungovala (ale to je kapitola sama pro sebe, jak jsem později zjistila) a prostě jste museli čekat, než vás vyvolají jménem. Celkem jsem k tomu zápisovému stolku šla asi třikrát a pokaždé chtěli něco jiného. Nějak jsem nepochopila, proč všechny dokumenty nemůžu odevzdat najednou a vypadnout pryč. Další zajímavou "tradicí" je focení na IS. Chápu, že ten člověk, co tam celý den fotí celkem tak 300 lidí, je znuděn, ale kdybyste se koukli na ty fotky, tak se musíte bavit. Jim prostě nevadí, že tam máte hlavu na křivo nebo se vám v obličeji lesknou brýle - to je všechno ok. Jako pasová fotka nebo fotka na občanku by to nebylo. ;-)

No, ale kyž to všechno přežijete, čeká vás první školní den. Pokud se neztratíte, tak je všechno v pořádku. (Já se i teď občas musím orientovat podle automatů na pití.) Nečekejte, že by na vás šli zlehka. Všechno to na vás vysypou hned za tepla, ať se máte na co těšit. Ale zase pak můžete doma dramaticky vykládat, jak je to děsně těžký a třeba kolem vás pak budou chodit po špičkách ;-)

První den je po skončení výuky ještě jakési setkání s lidmi ze studijního. Dají vám ISIC a absolvujete školení o bezpečnosti apod. Pokud máte štěstí a jste ve skupině 1 až 5, bude vám to trvat tak hodinu a půl až dvě. Pokud jste někde ve skupině 15 - 20, vezměte si rovnou polštář, protože tam ztvrdnete dlouho a sedačky ve velké aule nejsou vůbec pohodlné.

Takhle nějak jsem vystartovala první den já, a jak Vy?