První pomoc

První pomoc je důležitá. Podle mě by se měla povinně učit na všech oborech, když už ne na středních školách. Většina lidí totiž nemá vůbec páru ani o základní resuscitaci.

Bohužel první pomoc nepatří k předmětům, které byste měli vštípené do konce života. Tak nějak se to neřesí. Přednášky jsou v podvečer (takže tam nikdo není), přednášející se střídají jak na běžícím páse a cvičení jsou jenom jednou za 14 dní. Cvičení probíhají buď u sv. Anny nebo v Bohunicích, jedno cviko je i v Dětské nemocnici. Já byla v Bohunicích. Na každých cvikách jsme měli jiného doktora. Zas takový problém to nebyl, ale každý měl jiný styl výuky. Některé si snadno oblíbíte, protože jsou velice vtipní a tak nějak vám přiblíží skutečný život lékařů po promoci. (Asi se mám na co těšit, pokud přežiju tu školu :-D). Někdy už to tak vtipné není, ale spíše kvůli probíraným tématům (autonehody, polytraumata).

Pokud od tohoto předmětu očekáváte, že díky němu o letním prázdninách pojedete na tábor jako zdravotník, tak na to hned zapomeňte. Naučíte se resuscitovat děti a dospělé (to berou důkladně), ale běžná zranění, která jsou na takových pobytech, už tak moc nenacvičíte (nejsou dlahy nebo není čas, ...).

Tento předmět jako taková první a poslední exkurze do nemocnice v prvním ročníku.