Nad tímhle článkem přemýšlím celou věčnost. Pořád mažu, co jsem napsala, a zase píšu znova. Střídavě v dobrém vzpomínám na super stáže, které se mi líbily, a vztekám se nad promarněným časem na jiných. Mám naši fakultu ráda a vím, že se snaží vyhovět připomínkám studentům, ale prostě někdy nefunguje všechno, tak jak by mělo...

V poslední době jsem viděla spoustu článků, o tom, jak si udělat harmonogram, aby člověk uspěl u zkoušek. A o různých technikách učení a tak. Tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o mou "strategii".

Aneb jak se ztrapnit rychle, bezpečně a opakovaně.

Nevím, čím to je, ale nedávno jsem se nějakým zázrakem ocitla ve škatulce "paní doktorka". Za ty tři roky jsem zvyklá na všechny možné varianty oslovení od spolužáků, učitelů i pacientů. Hej ty, vy v tom modrém, kolegyně, sestři, slečno... vyberte si. Na všechny tyhle oslovení zareaguju. No ale v poslední době se přidalo oslovení paní doktorko. Má to však jeden háček. Prostě na to nereaguju. Vůbec, ani když to několikrát zopakujete...

Je to děs, jak ten čas neuvěřitelně letí. Není to tak dávno, co jsem chvátala na první klinickou stáž a teď už mi zbývají jen 2 a čtvrťák je za mnou. Co zatím bylo nejlepší a nejhorší?

Jo, je to tak. Mám za sebou úspěšně zkoušku z farmakologie... a světe div se, byl to strašně fajn pokec... Fakt. Za chvilku mi určitě přestanete věřit, protože mám pocit, že tu o všech zkouškách píšu, jak byly fajn a super, ale to je ta pozkoušková euforie... což zrovna nevysvětluje tenhle případ, protože už se 3 týdny válím... No nic, jak ta farma teda vypadá?

Úspěšné ukončení třetího ročníku je vstupenkou do světa klinické výuky. Výuka probíhá v různě dlouhách blocích - týden, dva. Některé zkoušky je možné skládat hned po absolvování bloku nebo přednášek. Jsme zvědavá, jak to bude probíhat. Na co se můžu letos těšit? Farmakologie, chirurgie, propedeutika v neurologii, zobrazovací metody, infekční, klinická genetika, ortopedie a rehabilitace, pediatrie,

Žiju, všechny choroby, které jsem si diagnostikovala, jako zázrakem zmizely po úspěšné zkoušce z patoly a mozek mě zatím neopustil! Třikrát hurá prázdninám. Hurá! Hurá! Hurá!

Nedávno jsem viděla díl Grey's Anatomy, kde se Meredith a George chodí vzpamatovat k miminům... A před chvilkou jsem narazila na tenhle dokonalej obrázek, tak tím se asi budu uklidňovat, protože je neuvěřitelně roztomilej a rozhodně mi dává zapomenout na to, že mi zase hoří za zadkem (hahaha...). Však se koukněte...

Pacienti jsou různí, ale je s nimi legrace. Stejně jako s lékaři. Většinou. Následující historky jsou různě sesbírané od kolegů-mediků, lékařů, sestřiček nebo někde přečtené. Můžou a nemusí se zakládat na pravdě, ale zaručeně mne pobavily. Časem, až zase nějaké získám, přidám další.

Už od poslední zkoušky jsem byla cela natěšená na třeťák - je to přece zlomový rok a pak hurá na stáže do nemocnic, navíc jako příjemný bonus si máte koupit fonendoskop. No ale to jsem si pěkně naběhla, jak si mám sakra nějaký vybrat? Nejsem z doktorské rodiny, ani nikdo z širší rodiny nepracuje ve zdravotnictví, a tak jsem nemohla o