Medickavbrne | Medička v Brně

Nad tímhle článkem přemýšlím celou věčnost. Pořád mažu, co jsem napsala, a zase píšu znova. Střídavě v dobrém vzpomínám na super stáže, které se mi líbily, a vztekám se nad promarněným časem na jiných. Mám naši fakultu ráda a vím, že se snaží vyhovět připomínkám studentům, ale prostě někdy nefunguje všechno, tak jak by mělo...

Aneb jak se ztrapnit rychle, bezpečně a opakovaně.

Nevím, čím to je, ale nedávno jsem se nějakým zázrakem ocitla ve škatulce "paní doktorka". Za ty tři roky jsem zvyklá na všechny možné varianty oslovení od spolužáků, učitelů i pacientů. Hej ty, vy v tom modrém, kolegyně, sestři, slečno... vyberte si. Na všechny tyhle oslovení zareaguju. No ale v poslední době se přidalo oslovení paní doktorko. Má to však jeden háček. Prostě na to nereaguju. Vůbec, ani když to několikrát zopakujete...

Jo, je to tak. Mám za sebou úspěšně zkoušku z farmakologie... a světe div se, byl to strašně fajn pokec... Fakt. Za chvilku mi určitě přestanete věřit, protože mám pocit, že tu o všech zkouškách píšu, jak byly fajn a super, ale to je ta pozkoušková euforie... což zrovna nevysvětluje tenhle případ, protože už se 3 týdny válím... No nic, jak ta farma teda vypadá?

Žiju, všechny choroby, které jsem si diagnostikovala, jako zázrakem zmizely po úspěšné zkoušce z patoly a mozek mě zatím neopustil! Třikrát hurá prázdninám. Hurá! Hurá! Hurá!

Pacienti jsou různí, ale je s nimi legrace. Stejně jako s lékaři. Většinou. Následující historky jsou různě sesbírané od kolegů-mediků, lékařů, sestřiček nebo někde přečtené. Můžou a nemusí se zakládat na pravdě, ale zaručeně mne pobavily. Časem, až zase nějaké získám, přidám další.